Den pátý-23.3.2008
23. 3. 2008
DEN PÁTÝ
Byla středa a já Ondra seděl ve školní lavici, byla samozřejmě nuda a já zase blbě koukal do okna a přemýšlel co všechno uděláme na řopíku. Najedou začalo sněžit což mě docela znepokojilo. Měli jsme totiž od čtvrtka prázdiny. Přišel sem domů a postupně se s Vaškem domluvil, jenže přes noc nasněžilo tolik sněhu že by to bylo na řopík na kole sebevražda.
Nakonec přišla neděle, počasí se aspoň trochu uvolnilo takže že pojedeme. Popadli jsme kola a ještě se domluvili s dvouma klukama, že prověříme obranu řopíku :-) Cesta tam byla hrozná bahno sníhvoda, kolo podkluzovalo a to nejhorší nás teprve čekalo. Řopík je na hřebenu Jestřebích hor, takže ten kopec co měl následovat. Já měl hroznou žízeň a tak jsme se stavili u nějakých lidí jestli by nám nedali vodu. Byli jsme tedy zachráněni. Přišlo prudké stoupání ve sněhové břečce. Hrůza, běs!
konečně jsme vyjeli na Panskou cestu, což je běžkařská magistrála po hřebenu. Tam už se jelo pěkně, byla tam vyjetá kolej. Konečně jsme dojeli a tradiční zastávka je u "céčka" F2/233/C1 poprvé nebylo zatopené jak věčně bývá. Přišli jsme na řopík. A konečně se objevili kluci s airsoftkama, který byli zalezlí v hospodě Lotrando.Udělalo se pár krátkých bitev a zjistilo se že řopík je nedobitný :-).
Potom jsme se dali do rekonstrukčnch prací.a to bylo zase škrábání lišejníků, protože se zjistilo že jsme je oškrábali blbě. Trvalo to asi jen 5 minut protože byla strašná zima.
Je to hrozné celou dobu sem psal o nepodstatných kravinách.
Byla středa a já Ondra seděl ve školní lavici, byla samozřejmě nuda a já zase blbě koukal do okna a přemýšlel co všechno uděláme na řopíku. Najedou začalo sněžit což mě docela znepokojilo. Měli jsme totiž od čtvrtka prázdiny. Přišel sem domů a postupně se s Vaškem domluvil, jenže přes noc nasněžilo tolik sněhu že by to bylo na řopík na kole sebevražda.
Nakonec přišla neděle, počasí se aspoň trochu uvolnilo takže že pojedeme. Popadli jsme kola a ještě se domluvili s dvouma klukama, že prověříme obranu řopíku :-) Cesta tam byla hrozná bahno sníhvoda, kolo podkluzovalo a to nejhorší nás teprve čekalo. Řopík je na hřebenu Jestřebích hor, takže ten kopec co měl následovat. Já měl hroznou žízeň a tak jsme se stavili u nějakých lidí jestli by nám nedali vodu. Byli jsme tedy zachráněni. Přišlo prudké stoupání ve sněhové břečce. Hrůza, běs!
konečně jsme vyjeli na Panskou cestu, což je běžkařská magistrála po hřebenu. Tam už se jelo pěkně, byla tam vyjetá kolej. Konečně jsme dojeli a tradiční zastávka je u "céčka" F2/233/C1 poprvé nebylo zatopené jak věčně bývá. Přišli jsme na řopík. A konečně se objevili kluci s airsoftkama, který byli zalezlí v hospodě Lotrando.Udělalo se pár krátkých bitev a zjistilo se že řopík je nedobitný :-).
Potom jsme se dali do rekonstrukčnch prací.a to bylo zase škrábání lišejníků, protože se zjistilo že jsme je oškrábali blbě. Trvalo to asi jen 5 minut protože byla strašná zima.
Je to hrozné celou dobu sem psal o nepodstatných kravinách.